První písemná zmínka o obci se datuje již k roku 1314, kdy byla ves v držení Litomyšlského premonstrátského kláštera, jako majetek opata Konráda – uvedeno tamním soudcem Gregorem.
V té době měl klášter v obci rychtu, kterou prodal panu Jirsovi a jeho dědicům na věčné časy s příslušenstvím: 3 pruhy role a krčmu s třemi řemeslníky, to byli – pekař, kovář a švec.
Jirsa směl prodat rychtu jen se svolením konventu. V dědičném privilegiu bylo mimo jiné uvedeno, že obec Chmelík může mít ,,Svobodnou hospodu“. Jirsa prodal rychtu panu Jindřichovi, který byl tehdejším soudcem. Při majetkovém narovnání mezi litomyšlským biskupem a biskupskou kapitulou - provedeném na základě listiny vratislavského biskupa Přeclava z Pogorelly z roku 1347 připadla polovina vsi litomyšlskému biskupovi. Tohoto roku je první dobová zmínka o pěstování chmele v obci. Roku 1380 prodal biskup rychtu kapitule. Roku 1396 byla ves Chmelík již celá v držení litomyšlské biskupské kapituly. Roku 1398 se tu jmenuje svobodná rychta.
V letech 1405 -1409 tu byl rychtář Jan, od roku 1410 se jmenuje rychtář Velík. Po něm se stal rychtářem Matěj a to roku 1413, ale Velík mu prodal rychtu s dvorem a pozemky se souhlasem příbuzných v dědičném držení teprve 5. ledna roku 1417. Matěj rychtu hned hotově zaplatil. Rychtářem tu byl ještě roku 1421 a tohoto roku ji zastavil mladému Psovlovi Jetřichovi z Třemešné.
Po faktickém zániku litomyšlské diecéze v roce 1421, resp. v roce 1442, drželi ves Chmelík světští majitelé litomyšlského panství.
Nejprve Kostkové z Postupim a to v letech 1432-1548, kdy bylo poslednímu Kostkovi konfiskován majetek pro účast na bouři proti králi Ferdinandovi I.
Pan Haugvic z Biskupic držel zástavní právo na panství v letech 1552-1567 a prodal je bohatému rodu Pernštýnskému, konkrétně Vratislavu z Pernštýna – zvanému Nádherný.
Ten koupil panství a začal je nově zpravovat i se svou manželkou Donou Marií de Mandrique et Lara. Po smrti manžela byla sama vladařkou v letech 1582-1608. Po její smrti roku 1608 se stala paní na panství dcera Polyxena z Pernštýna a Lobkovic a to po dohodě se svými sestrami. Roku 1603 si vzala Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic. V letech 1627-1631 vládl na panství její bratranec Vratislav, poslední mužský člen rodu Pernštýnů. Padl v bitvě v Sasku a vlády se ujala jeho sestra slečna Frebonie z Pernštejna, poslední svého rodu.
Litomyšl s celým panstvím Frebonie odkázala svému bratranci Václavu z Lobkovic. V letech 1639-1648 trpělo panství válkou, protože ho čtyřikrát navštívili Švédové a ves Chmelík velmi poničili. Václav již roku 1648 zadlužené panství prodal příbuznému ze Štýrska Maxmiliánovi z Trautmansdorfu.
Na panství vládl jeho syn František Václav Trautmansdorf, po své smrti roku 1753, zdědila panství dcera Marie Josefa.Ta si roku 1729 vzala za muže hraběte Františka Josefa Jiřího z Valdštejna. Roku 1757 Marie Josefa zemřela a panství zdědil nejstarší syn Jiří Josef Kristián z Valdštejna, jenž si vzal roku 1756 Alžbětu z Ufeldu. Roku 1822 postihla Jiřího Kristiána mrtvice a roku 1825 zemřel. Po jeho smrti vládl jeho syn a dědic Antonín z Valdštejna.
Po zániku patrimoniální správy v roce 1848 byla obec Chmelík v letech 1850-1938 součástí politického okresu Litomyšl. Byla zrušena robota a poddanství. Majitel litomyšlského panství se stal ,,obyčejným velkostatkářem“.
Rod Valdštejnů – Vartemberků zadlužený velkostatek prodal roku 1855. Koupil ho Maxmilián – Karel kníže Thurn Taxis.
V daňovém registru z roku 1550 byli stanoveny dávky poddaných zámku litomyšlskému. U Chmelíka bylo mnoho bukových lesů s divokými včelami a tak mohli Chmeličané vykonávat daně v medu.
Odúmrť spadala na litomyšlské kanovníky. Bylo to staré právo vrchností, že na ně jako dědice spadaly statky a movité jmění poddaných buď vůbec, nebo podle práva zákupního, aspoň těch kteří zemřeli bez potomstva.
Dle dobových zápisů, byly ve Chmelíku rodinné kroniky na č. 1. - rychta, psaná od roku 1242, na č. 16 od roku 1612, na č. 29 od roku 1462 a na č.32 od roku 1424. Jedna z nich je uložena ve státním archivu v Zámrsku, ostatní byly v roce 1945 ztraceny nebo zničeny – spáleny.
